BEZ LOUHU

BEZ LOUHU

A nemáte nějaké mýdlo bez louhu? Ptají se lidi. Často vegani, často zájemci o skutečně přírodní kosmetiku.

A já náhodou mám. Všechna mýdla jsou bez louhu. Kdyby s louhem byla, velmi rychle a ne zrovna příjemně byste to při mytí pocítili. A to žádný příčetný mydlář nedopustí. Chápu, že po tom všem, co si člověk o mýdlaření a (ne)bezpečnosti hydroxidu, potažmo louhu, vyslechne či vyčte, může lehce znejistět. Někdo má obavy z práce s louhem v průběhu výroby, jiný se strachuje o bezpečnost aplikace domácího mýdla na svou pokožku, dalšímu je podezřelé už samo použití hydroxidu sodného. Pokusím se tedy všechny tyto strachy postupně rozptýlit.

Staří Římané za účelem výroby mýdlu podobné hmoty sbírali lidskou moč. To ale byla v historii mydlářství spíš taková raritka. Obecně lidé vždycky tak nějak dospěli k tomu, že nejlepších výsledků při výrobě mýdla dosáhnou použitím různých alkálií. Hydroxid sodný na scénu přichází ke konci 18. století, kdy jej objevil francouzský lékař Nicolas Leblanc. Mýdlo, do té doby poměrně luxusní a obtížně dostupný artikl, tím výrazně zlevnilo a našlo si cestu do domácností mnohem více lidí. Odtud už byl jen krůček k průmyslové výrobě mýdla, která se počíná v roce 1806, a to založením koncernu Colgate & Co v New Yorku.    

Objevem hydroxidu sodného se mydlářství zásadním způsobem proměnilo. Což je fajn. Když si vzpomenete na tu moč. Dnes už máte jistotu, že jakékoliv tuhé mýdlo, i to s nápisem 100% přírodní, vzniklo jedině reakcí tuků s roztokem hydroxidu sodného (NaOH). Jinak to prostě nejde. Proto se mohou některá mýdla pyšnit logem králíčka (HCS certifikát jako záruka netestování na zvířatech), logem CPK (certifikovaná přírodní kosmetika) nebo nápisem 100% vegan. Pokud byste s tím přesto měli nějaký problém a rozhodli se ho vyřešit používáním mýdla tekutého, nepotěším vás. To pro změnu nevznikne jinak než reakcí tuků s hydroxidem draselným (KOH). Jste tedy tam, kde jste byli. Bez hydroxidů se zkrátka nenamydlíte.

Pokud byste měli obavy, že vás domácí mýdlo sežere, vězte, že ve výsledku v něm zůstává přítomná pouze sodná sůl kyseliny a alkohol glycerol. Známější pod názvem glycerin. Ten se někdy v průběhu – zejména konvenční průmyslové – výroby odebírá, malí domácí mydláři ho naopak v hmotě velmi vítají a v klidu ho tam nechávají. Glycerin totiž sice vzniká jako vedlejší produkt saponifikace, má ovšem kromě jiného výrazně zvláčňující účinky a taky funguje jako velmi dobré rozpouštědlo všelijakých látek. Proto je po něm nejen na kosmetickém trhu velká poptávka, proto se při průmyslové výrobě mýdla odebírá a odprodává a proto ho taky v mýdle rozhodně chceme. A proto bývá mýdlo vyrobené malými řemeslnými mydláři lepší kvality než to průmyslově vyrobené.

 

 

Ale zpátky k hydroxidu/louhu. V dobře vyzrálém mýdle už po nich tedy není ani stopy. A jak poznáte dobře vyzrálé mýdlo? V domácích podmínkách se obvykle k ověření bezpečnosti mýdla využívají tři způsoby.

Měření pH pomocí indikátorových papírků. Optimální pH zralého mýdla se pohybuje mezi 7–9, potřebujete tedy papírky schopné udat rozsah hodnot nejlépe 0–14. Použití je jednoduché. Rozkrojíme kostku mýdla, uvnitř lehce navlhčíme, rozmydlíme, přiložíme papírek a podle návodu na balení odečteme výsledek.

Rozpuštění kousku testovaného mýdla v destilované vodě. Alkalické mýdlo, zatím ještě nevhodné pro použití, se ani po delší době nerozpustí, vyzrálé mýdlo se naopak rozpustí bez problému.

Zap test. Metoda, která se z mně neznámých důvodů těší velké oblibě zejména v USA. Rozkrojíte mýdlo, nasliníte si jazyk a?! Ano. Mýdlo lehce olíznete. Pokud dostanete slabou elektrickou ránu, mydlit se takovým mýdlem ještě nezkoušejte. Nakonec ani olizovat celou dávku dva dny starého mýdla bych nezkoušela…metoda dobrá, ovšem zdravý rozum především.

  

 

Nakonec se dostáváme k obavám z poleptání louhem během výroby mýdla. Předejte tomu jednoduše dodržením několika snadných zásad.

V první řadě je třeba uklidit pracovní prostor, aby vám při manipulaci s nejrůznějšími hrnci, hrnky a hrníčky vůbec nic nepřekáželo. Vzhledem k tomu, že většina z nás bude nejspíš mýdla vařit v kuchyni, doporučuju odstranit z dosahu veškeré potraviny, jídelní nádobí apod., abyste předešli jejich náhodnému postříkání louhem nebo surovou mýdlovou hmotou. Rovněž tak odstraňte nejenom z dosahu, ale vůbec z celé místnosti děti i domácí mazlíčky. Vlastně kohokoliv, kdo by se vám chtěl motat pod nohama nebo si snad vedle hydroxidových perliček připravovat svačinu.

Už jednou jsem o tom psala, některé věci ale neškodí zopakovat. Od začátku až do úplného konce si nechte na rukou ochranné rukavice, na nose ochranné brýle a aspoň v průběhu míchání louhu i roušku. Nic nedbejte na to, že je venku 30°C ve stínu a klidně si oblečte pracovní plášť nebo dlouhé rukávy, dlouhé nohavice i ponožky. Budete si možná připadat lehce nepatřičně, ovšem v okamžiku, kdy by se na vás nedejbože cokoliv převrhlo, se budete tetelit štěstím, že hlavní zásah schytalo oblečení a nikoliv vaše holá kůže.

K mýdlaření používejte jen nádoby z vhodných materiálů a vhodných rozměrů, tj. dostatečně velké a hluboké. Vždycky přisypávejte hydroxid sodný do vody pokojové teploty. Louh přilívejte vždycky do olejů. Při míchání louhu nevdechujte uvolňující se výpary. Nádobu, ve které hydroxid sodný skladujete, označte a umístěte mimo dosah nepovolaných osob či zvířátek. Zpravte všechny členy domácnosti nebo kohokoliv, kdo by mohl s nádobou přijít do styku, o jejím obsahu, o pravidlech manipulace a pro jistotu taky o poskytnutí první pomoci v případě potřeby.

 

 

Pokud by se k vám hydroxid sodný, louh anebo čerstvá mýdlová hmota přiblížily víc než je milo, zkuste nepanikařit. Odstraňte opatrně politý oděv tak, aby nedošlo k dalšímu potřísnění kůže. Postižené místo oplachujte aspoň 20 minut pod tekoucí vlažnou vodou. Nejlépe tak, abyste přitom nezasáhli i zdravou kůži. Dříve se doporučovala ještě neutralizace zředěným roztokem octa, citronovou šťávou anebo borovou vodou. Co vím, dnes už zdravotníci mluví jen o tom důkladném oplachování vodou.

Někteří mydláři si stále nějaký z jmenovaných neutralizačních prostředků už předem připravují do vhodné nádobky, spreje nebo napuštěný v hadru. Nikoliv na utírání sebe, ale pro případ znečištění pracovní plochy, podlahy, čehokoliv. Z mé zkušenosti i na tohle stačí obyčejná voda přiměřené teploty – ne studená a rozhodně ne horká.

Poleptanou kůži překryjte sterilním krytím, v případě potřeby vyhledejte lékaře. Kdyby vám hydroxid, louh anebo čerstvá mýdlová hmota padly do oka, důkladně vyplachujte vodou a lékaře vyhledejte v každém případě.     

Co dodat na konec. Hydroxid sodný není úplně neškodná chemikálie, to víme. Jeho nezbytná přítomnost u vzniku mýdla pro vás ale nemusí být nepřekonatelnou překážkou. Buďte opatrní, buďte soustředění, pracujte ve vnějším i vnitřním klidu. Pak se nemáte čeho bát. Leda tak závislosti na výrobě mýdel. To už je ale jiná kapitola.

♥ 


Související příspěvky

ZERO WASTE MÝDLAŘENÍ

ZERO WASTE MÝDLAŘENÍ

Připravovala jsem nedávno svůj první mýdlařský workshop. Měl proběhnout v rámci Zero Waste měsíce. Zdálo se mi to samozřejmý. Vyrábět doma vlastní tuhá mýdla je přece mnohem šetrnější přístup, než neustále kupovat tekutá mýdla s podivným složením, navíc v plastových lahvích anebo tuhá mýdla se […]

LÍSKOOŘÍŠKOVÉ MÝDLO S MEDEM A VANILKOU

LÍSKOOŘÍŠKOVÉ MÝDLO S MEDEM A VANILKOU

Blíží se advent a já se těším na Vánoce. Abych to líp zvládala, často a dlouho se válím ve vaně a čtu si. Harryho Pottera samozřejmě, protože to je to pravé vánoční čtení. No a nakonec se taky umeju, že jo. Luxusním lískooříškovým mýdlem s […]



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *