MYDLÁŘOVA SVATÁ TROJICE

MYDLÁŘOVA SVATÁ TROJICE

Narodila se nám holčička. A najednou jsem zjistila, co všechno může obsahovat dětská, rádoby přírodní kosmetika. A že to tak nějak samozřejmě obsahuje vlastně jakákoliv kosmetika. Objevila jsem Ameriku, když mi došlo, že kosmetika netestovaná na zvířatech neznamená zároveň eko-bio složení a že nápis „přírodní kosmetika“ neznamená vůbec nic. Návštěvy běžné sítě drogérií se staly lehce zbytečnými. Nebylo co koupit. Naopak mé návštěvy kuchyně se stávaly čím dál častějšími. Chybějící kosmetiku bylo pochopitelně třeba získat někde jinde. Uvařit. Teda – já pořád říkám uvařit, ale ve skutečnosti jde ve většině případů jenom o rozehřátí pevných tuků. Jinak jsem snad do žádného přípravku ještě nikdy nic vyloženě nevařila. Ještě bylinné odvary. Ale to už je fakt všechno. 

Mluvit chci ale o tom, z čeho uvařit. Už jsem to jednou tak trochu nakousla. Na začátku své mydlářské „kariéry“ jsem hodně sledovala nejrůznější americké mydlářky. Povětšinou vytvářejí na můj vkus dlouhé mnohasložkové recepisy a jejich mýdla jsou zářivě růžová, tyrkysová a fialová a plná třpytek. Jo. Různé efektní techniky míchání a zdobení se na tom naučíte velmi dobře. Pokud ale nechcete barvit svá mýdla umělými barvivy, tohle své těžce nabyté umění zas tak často nevyužijete. Každopádně vlivem popisu toho, co ta mýdla z jednorožce s pokožkou dokážou udělat, jsem horečně nakupovala všechna mangová a avokádová másla, arganové oleje a já nevím co ještě.

 

 

Pak jsem četla báječnou knížku o zero waste životním stylu a objevila Ameriku ještě jednou. Při výrobě mýdla jde vždycky o zmýdelnění tuku. A nemusí to nutně být tuk z ořechů palmy babassu, který za mnou přiletí až z Brazílie. On to může klidně být slunečnicový olej. Anebo řepkový. Anebo makový. Rozumíte. Všechno to roste tady. Je to dostupnější. Je to naše. A když se to dobře poskládá, funguje to na kůži překvapivě dobře! Úplně stejně dobře jako americká jednorožčí mýdla, jenom to nevypadá tak duhově. Takže to teď považuju za svou další metu. Vymyslet takové formule, ve kterých se co nejlíp uplatní oleje i další suroviny typické pro českou (nebo aspoň evropskou) krajinu.

Svoji svatou trojici tuků ale úplně neopouštím, to je jasný. Každý z nich má unikátní složení a díky tomu přináší mýdlu i specifické vlastnosti. Poměry mezi nimi už mám vychytané, a tak jde jejich nahrazování celkem těžko a pomalu. Už dřív jsem prozradila, že mýdlový základ obvykle dělávám z olivového oleje, kokosového oleje a bambuckého másla. Bambucké máslo někdy nahradím jiným hodně výživným máslem a někdy celý základ obohatím ricinovým olejem. Tři prvně jmenované mám ale nejradši a považuju je elementární výbavu každého domácího mydláře. Skvěle se totiž doplňují, co se týká účinků na kůži a z hlediska výsledných vlastností mýdla jsou prakticky nenahraditelné.  

 

Olivový olej

Použití olivového oleje má v mydlářství dlouhou tradici. Všude tam, kde lidé pěstovali olivovníky a z oliv lisovali olej, vznikala i mýdla, která jsou slavná a žádaná dodnes – kastilské a marseillské mýdlo v Evropě, aleppské a nabluské mýdlo na Blízkém východě. Dnes se olivový olej používá spíše jako součást směsí. Čistě olivové mýdlo totiž sice je jemné a krémové, netvoří ale téměř žádnou pěnu a při styku s vodou se stává trochu mazlavým. Pro nezkušeného mydláře je navíc nepříjemné, že olivový olej se hůř zmýdelňuje a hotové mýdlo velmi dlouho zraje. Třeba i půl roku a třeba i víc. Překvapivě nejméně vhodný pro zmýdelnění je extra panenský olivový olej. Obsahuje totiž nejvyšší procento nezmýdelnitelných látek, a tak budete hodně dlouho mixovat, než dojde k jeho propojení s louhem. Navíc je podle mě škoda tvořit základ mýdla výhradně z extra panenských olejů. Nejlépe reaguje tzv. výliskový olivový olej ze zbytků oliv a olivových pecek, ten ale zase obsahuje méně látek pěstících pokožku. A ty tam samozřejmě chceme, proto tam ten olej dáváme, že. V recepturách s vyšší podílem olivového oleje se tedy doporučuje zvolit zlatou střední cestu – rafinovaný olej.

 

 

Olivový olej, ačkoliv skoro nepění, výborně čistí a působí proti akné a zanešeným pórům. Zároveň jemně ošetřuje suchou a ekzematickou kůži. Důvodem, proč mydláři považují olivový olej za nenahraditelný, je jednak jeho schopnost přitáhnout k pokožce vnější vlhkost a zároveň ji chránit před ztrátou vlhkosti vnitřní, jednak schopnost rozvinout své vlastní účinky a přitom neomezovat pokožku v jejím přirozeném fungování. Například v tvorbě mazu, odlupování odumřelých kožních buněk nebo pocení. To každý olej neumí, a proto vyloučit olivový olej z formule úplně je velká věda.

 

Kokosový olej

Kokosový olej je v mýdlech snad ještě hůř nahraditelný než olej olivový. V různých poměrech jej obsahuje většina běžných receptur. Je to zejména proto, že obsahuje takové kyseliny, které mýdlu dodávají pěnivost a dobrou rozpustnost ve vodě – dokonce i mořské. Kokosový olej zároveň dodává mýdlu pevnost, a právě proto se báječně doplňuje s hůře tuhnoucím a mazlavým olivovým olejem. Poměr mezi nimi ovšem musí být vyvážený, neboť mýdlo s vyšším obsahem kokosového oleje při intenzivním zatížení naopak rychle měkne a rozpouští se.

 

 

Kokosový olej můžete sehnat v různých variantách, z nichž každá vypadá trochu jinak a má i  trochu jiné vlastnosti. Rozdíl mezi různými druhy olejů je jednak v teplotě rozpouštění, přičemž v běžné síti obchodů a v našem podnebí je nejsnáze dostupný olej tuhnoucí mezi 22–26°C. Kvalitu oleje dále ovlivňuje to, zda prošel rafinací a zda byl uměle zbavován přirozené vůně. Nerafinovaný panenský kokosový olej vzniká tzv. mokrým mletím z ještě neopracovaného kokosu a z hlediska kůži prospěšných látek je nejkvalitnější. Na zvážení každého mydláře je, zda mu stojí za to používat ho do mýdlového základu. Samozřejmě jednak vzhledem k ceně a pak taky proto, že pokud vám jde o kokosovou vůni, ta bohužel zmýdelnění nepřežije. Ostatní druhy nižší kvality – olej rafinovaný nebo frakcionovaný – se potom získávají z tzv. kopry, sušené kokosové dužniny. Právě rafinovaný kokosový olej se do základu používá nejčastěji. Olej frakcionovaný je průhledný, bez vůně, při pokojové teplotě tekutý a u nás prakticky nedostupný. Kromě oleje je možné pracovat též s kokosovým tukem, který se získává mechanickým lisováním, bývá dearomatizován působením vodní páry a pracuje se s ním lépe než s tekutým olejem. Pokud vám jde právě o přirozenou kokosovou vůni, existuje možnost přidání extra panenského oleje nebo kokosového vosku do stopy.  

Zhruba polovinu z mastných kyselin kokosového oleje představuje kyselina laurová, která díky svým silným antibakteriálním účinkům efektivně působí např. při léčbě akné nebo proti různým plísním. Vysoký obsah vitamínů A, C a E zase zabraňuje předčasnému stárnutí pokožky, kterou kokosový olej taky účinně čistí a při správném dávkování i zvláčňuje.

 

Bambucké máslo

Další zázrak. V receptech často a úspěšně nahrazuje dříve často používaný a u některých mydlářů stále velmi oblíbený palmový olej. Po tom, co se zvýšilo povědomí veřejnosti o dopadech intenzivního pěstování palmy olejné, z níž se palmový olej získává, na životní prostředí, snaží se mu myslím stále více lidí vyhýbat. Jistě. Existují certifikáty, které mají zaručit výrobu palmového oleje v souladu se zásadami udržitelného zemědělství, bez zbytečného ničení přírody. Pochopitelně snaha zbavit se palmového oleje úplně a nahradit ho jiným olejem, by k ničemu dobrému nevedla. Zrovna v mýdlu jej ale lze nahradit celkem jednoduše a vzhledem k tomu, že mě certifikáty nepřesvědčily ani z poloviny tak jako obrázky zdecimované krajiny, v mých receptech ho nenajdete.  

Kokosový a olivový olej tedy zpravidla doplňuji bambuckým máslem. Proto, že je odolné vůči žluknutí a taky proto, že vysoký obsah kyseliny stearové a palmitové dodává mýdlu odolnost, kterou mu kokosový a olivový olej dát nemohou. Opět je na výběr mezi rafinovanou a nerafinovanou variantou; při použití nerafinovaného másla je pak třeba počítat s tím, že v mýdle bude patrná jeho poměrně výrazná vůně. Bambucké máslo výborně hydratuje, vyživuje a chrání citlivou pokožku, proto se hodí přidat zejména u mýdel na obličej nějaký díl do stopy.

 

 

To jsou tedy ty tři zázračné složky, které dávají vzniknout zázračným mýdlům. Vlastnosti mýdla se dají ovlivnit jednak použitím jmenovaných tuků v různých poměrech, jednak přidáním dalších olejů či másel přímo do mýdlového základu nebo až do stopy. Můžete tedy připravovat mýdlový základ ze stále stejných surovin a přitom vytvářet nekonečně mnoho rozdílných variant mýdel s rozličnými vlastnostmi. Samozřejmě že vás to po čase nejspíš přestane bavit. Samozřejmě že chcete vyzkoušet i jiná másla a zajímavé oleje. Mám to taky tak. A proto příště (anebo jindy) o dalších, ne tak často a ne úplně běžně, používaných tucích.

♥  


Související příspěvky

ZERO WASTE MÝDLAŘENÍ

ZERO WASTE MÝDLAŘENÍ

Připravovala jsem nedávno svůj první mýdlařský workshop. Měl proběhnout v rámci Zero Waste měsíce. Zdálo se mi to samozřejmý. Vyrábět doma vlastní tuhá mýdla je přece mnohem šetrnější přístup, než neustále kupovat tekutá mýdla s podivným složením, navíc v plastových lahvích anebo tuhá mýdla se […]

52 ZW TIPŮ | #2 UMÝVÁM SI ZÁDA

52 ZW TIPŮ | #2 UMÝVÁM SI ZÁDA

Minule avizovaná reorganizace špajzu, systematické nakupování a velké vaření se bohužel nekonaly. Síly zkrátka pomalu docházejí, a tak mi tenhle úkol zůstává na další dny. Protože mám ale pořád dost sil na válení se ve vaně, vezmu vás dneska místo kuchyně do koupelny. Ukážu vám, […]



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *