SHÁNÍM KRABICE. VAŘÍM MÝDLO.

SHÁNÍM KRABICE. VAŘÍM MÝDLO.

Dnes o tom, jak se vybavit, aby při mýdlaření nic nechybělo a vše bylo po ruce.

Možná trpíte neodolatelnou touhou dát ve svý kuchyni vzniknout svýmu vlastnímu mejdlu. A tak čtete a zjišťujete. Co a jak. Jak a proč. Co s čím a kdy. A taky co v čem! Tehdy nastává ten správný čas sehnat po domě, sousedech, přátelích a nakonec i v obchodě to správné vybavení, které odolá působení silné žíraviny, jakou mýdlo v prvních chvílích své existence je, které lze snadno udržet v čistotě a které ve vhodné chvíli rychle a spolehlivě podá informace, jež ke zdárnému mýdlovaření potřebujete. Může toho být mnoho, ale nemusí. Vizte.

Bezpečí především. A tak v první řadě potřebujete rukavice, ochranné brýle, roušku a zástěru. To kdyby náhodou chtěl hydroxid sodný vyskočit při reakci s vodou ven z misky přímo na vás a nepěkně vás popálit. Doporučuju se předem důkladně seznámit s pravidly bezpečné práce s NaOH i s první pomocí. Stručným průvodcem vám může být článek Bez louhu.

Následuje kategorie „nejrůznější nádoby“. Nerezový hrnec na rozpouštění pevných tuků. V tom samém hrnci pak můžete rovnou smíchat tuky s louhem a umixovat směs do stopy. U některých formulí se ovšem spíš hodí rozpustit tuky v odměrce vložené do hrnce s vodou. Třeba v případě, že byste mýdlo do formy rádi odlívali do určitého vzoru. O tom a jiných specialitách ještě potom.

Nerezová nádoba na odvážení vody a následnou přípravu louhu.

Nádoba na odvážení hydroxidu sodného, nerezová nebo skleněná. Stačí obyčejná zavařovačka nebo sklenička od přesnídávky. Je ovšem třeba počítat s tím, že sklo se po opakovaném styku s hydroxidem časem zakalí a zničí. Kromě toho se hydroxidové perličky vlivem statické elektřiny rády chytají dna a odmítají skleničku opustit. A lovit hydroxid po kuchyni není zrovna příjemná zábava na volné odpoledne. 

 

 

Nerezové, skleněné, keramické a jiné misky a mističky na odvážení či přípravu případných dalších surovin jako jsou bylinky, jíly, kaoliny, sušená mléka, včelí vosk, med apod. Zkrátka podle toho, co všechno chcete do toho kterého mýdla dát a co potřebujete odvažovat zvlášť. Při výběru materiálu se v tomto případě vždy řiďte tím, s jakou surovinou bude nádobí přicházet do styku. Např.  zelený jíl by se neměl dostat do kontaktu s kovem, k jeho uchovávání se tedy hodí sklenička nebo plastová krabička.

Pokud by se vám nerezové nádobí zdálo na výrobu mýdla moc drahé, zkuste se porozhlídnout po nějakých starších hrncích na blešáku nebo v bazaru. Podle mých zkušeností jde o nejlepší materiál, který v pohodě přežije všechny žíravé chemické reakce. Naopak se vyvarujte používání nádob i jiných nástrojů z hliníku, cínu, teflonu nebo litiny a ideálně také z plastu. Důvodem je náchylnost ke korozi, v případě litiny schopnost měnit barvu mýdla a v případě některých plastů nedostatečná tepelná odolnost.    

Kategorie „nástroje“. Lžíce a lžičky, stěrky, vařečky, kapátka, dřevěné hůlky, drátky…zase záleží, jaké mýdlo připravujete, jaký mu chcete dopřát design a pro jaké suroviny je chcete používat.

 

 

Teploměr. Stačí obyčejný potravinový s čidlem, které můžete ponořit do louhu i do rozpuštěných olejů. Pro větší pohodlí je možné mít i dva, bohatě však stačí jeden. Pro ještě větší pohodlí můžete uvažovat o teploměru bezkontaktním. 

Digitální a co nejpřesnější váha. Na odvažování úplně všech surovin. Nejlépe s možností přivažování.

Tyčový mixér. Jiný než používáte při přípravě jídla. Nebo takový, co se dá umýt v myčce. Výhodou je odnímatelná noha.

 

 

Cokoliv, co poslouží jako forma na odlití mýdla. Silikonová forma na pečení. Skutečná dřevěná forma na mýdlo, u které se dají odšroubovat stěny. Silnostěnná plastová forma na mýdlo; může být i s jednou či více přepážkami. Krabice od bot. Různé kartonové trubky. Kelímky od jogurtů. Zkrátka všechno, co svou velikostí a tvarem vyhovuje vašemu záměru.

Silikonové a plastové formy se snadno udržují, většinu z nich je možné mýt i v myčce. Hůř ale drží teplo a při dlouhodobém používání se působením surového mýdla ničí. Dřevěné formy a nejrůznější krabice se hodí vyložit pečícím papírem. Krabice, kartonové trubky a různé plastové kelímky se použitím zpravidla poškodí, a v důsledku toho nakonec vyhodí. Dřevěné formy buď zůstanou díky pečícímu papíru čisté, v opačném případě se při čištění rozšroubují na jednotlivé díly, které už snadno omyjete.

 

 

Fajnšmekři a častí vařiči si mohou pořídit či vyrobit i nejrůznější formy na krájení mýdla. Obvykle dřevěné či plastové. Krájí se potom nejčastěji zednickou stěrkou, případně keramickým nožem. (V nouzi to ale jde i obyčejným.) Další variantou jsou strunové kráječe, které buď rozkrájí celý mýdlový kvádr najednou na jednotlivé, stejně velké kousky, anebo si díky jedné struně určíte velikost jednotlivých kousků mýdla pokaždé znovu a sami.

Za účelem zrání nakrájených mýdlových kostek se hodí sehnat si dřevěný rošt, aby vzduch cirkulující kolem zrajícího mýdla mohl zabezpečit rovnoměrné odstranění přebytečného žíravého hydroxidu.

A taky se upotřebí hadry nebo staré utěrky. Jednorázové papírové utěrky nedoporučuju, protože to není zrovna eko. A Země by v takovým případě nemohla mít z vašeho mýdlaření žádnou radost. 



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *