MŮJ PŘÍBĚH

Přes zatažené žaluzie se do kuchyně dobývají první paprsky jarního slunce. Opatrně rozbaluju deku a odklápím víko. Nadechuju vůni čerstvého mýdla. Jsem sama doma, nikdo mě neruší a nemám kam spěchat. Mýdlový kvádr nakrájím na jednotlivé díly a nechám v klidu a míru zrát. Celý měsíc se na ně chodím po večerech dívat a sleduju, jak se měkká a zatím žíravá hmota mění v pevnou a hebkou mýdlovou kostku. Konečně je hotovo a já se po čtyřech týdnech trpělivého čekání poprvé v životě myju svým vlastním mýdlem, které je zkrátka báječné. Jsem na sebe pyšná.

Od té chvíle už uplynula spousta vody, ale já si dodnes vybavuju ten dotek jemného voňavého mýdla na své kůži. Taky si vybavuju tu palčivou touhu vytvářet místo výzkumných zpráv, kterým nikdo nerozumí a odborných článků, které nikdo nečte něco milého, hmatatelného a užitečného. Něco, co má smysl. Co pomůže i ostatním. Zoufale jsem potřebovala nějakou tvořivou činnost, co mi dá odpočinout od papírů, termínů a počítače. Moc jsem chtěla dělat NĚCO. Něco změnit, ale nevěděla jsem kdy, jak a hlavně co. 

Potom se nám narodila dcera, já výrazně zpomalila a najednou jsem měla spoustu času přemýšlet, co dál. Vždycky jsem měla ráda jednoduché přírodní věci. Včetně kosmetiky a tedy i mýdla. Poptávala jsem mýdlo pokud možno netestované na zvířatech, vyrobené z opravdu přírodních složek, obsahující jenom to, co obsahovat musí, aby fungovalo. A hezky vypadalo. Bez zbytečných obalů a plastikových sáčků. Bez syntetických aromat, barviv a konzervantů. Mýdlo, které bude kromě čištění hladit mnou těžce zkoušenou a jako papír tenkou kůži. A taky aby mě jeho nákup nezruinoval. Prostě mejdlo. Jenže ouha. Právě takové ne a ne najít.  

Situace už začínala být lehce zoufalá, když jsem náhodou na jednom zahraničním webu našla článek o výrobě domácích přírodních mýdel. Vypadalo to zajímavě. Navíc jsem od dětství měla potíže s ekzémem a anonymní paní se v diskuzi na onom webu dušovala, že díky vlastnímu mýdlu už přes rok neví, co to ekzém je. A tak jsem to zkusila. Děkuju té tajemné ženě každý den. Našla jsem smysluplnou kreativní činnost, která pomáhá lidem a neškodí přírodě víc, než je nutné. Zbavila jsem se ekzému jednou provždy. Po tolika letech malý velký zázrak.  

Nebylo to ale jen tak. Na začátku jsem o výrobě mýdla nevěděla nic. Pracovala jsem intuitivně a dělala chyby. Mýdla nefungovala tak, jak jsem si představovala. Moje znalosti chemie ustrnuly na úrovni základní školy. Často jsem vůbec netušila, co dělám. Zkušení mydláři si své formule a postupy chrání jako oko v hlavě a ucelené konkrétní informace, aby člověk pohledal. Ovšem nedala jsem se.

Veškeré experimenty se odehrávaly u nás doma na sporáku. Ve starém hrnci, co se rád připaloval. To nevadilo, protože ona úplně první (a po ní vlastně i všechny ostatní) várka vznikla tím nejšetrnějším způsobem – metodou za studena. Byl to heřmánek s medem a z 12 kousků mi zůstal jeden jediný. Ukázalo se, že nejenom já mám papírovou kůži a přísná kritéria při výběru toho, co na ní napatlám. A tak jsem vařila pořád víc a víc a čím dál častěji a u toho poznávala kamarádky kamarádek, co se taky rády nechávají mýdlem hladit.

Poctivně jsem nastudovala a vyzkoušela možnosti výrobního procesu. Dokonce jsem i pochopila chemické pozadí celé akce. Seznámila se s vlastnostmi všech surovin, zjistila, jakou funkci v mýdlech plní a jak to, že mýdla vyrobená malými domácími mydláři jsou vždycky lepší než ta konvenční ze supermarketu. Zkrátka získávala jsem zkušenosti, budovala řemeslnou zručnost a pomalu začínala chápat, že mýdla a všechno okolo nich budou to moje NĚCO. 

Když jsem shromáždila všechny informace o procesu saponifikace a sestavování receptů, vyzkoušela všechny vychytávky, co mě jenom napadly i co jsem kde vyčetla a viděla, přišel čas sdílet to všechno s ostatními. S těmi, kteří se stejně jako já kdysi snaží zbavit ekzému nebo jiných kožních nepříjemností, chtějí mít kontrolu nad složením výrobků, které používají, rádi by pokročili na své cestě k soběstačnosti a zero waste životnímu stylu anebo jen hledají únik z všedních dní.

Výroba domácího přírodního mýdla je dobrodružství. Všechno správně sestavit, propočítat a smíchat, zahřát a ve vhodnou chvíli vychladit a nakonec nechat pěkně v peřince odpočinout. A další den krájet a těšit se, jak se to povedlo, jak to bude vypadat a jestli všechno vyšlo tak, jak mělo a jak se chtělo. O tom všem teď píšu. Tak abyste to rádi četli. A taky uvařili svoje vlastní báječné prostě mejdlo.